Stálice na slavnostním stole i zdroj rodinných hádek, to je bramborový salát

Něco málo z historie

Jako u mnoha dalších jídel, tak i u salátu je jeho přesný původ poměrně těžké vypátrat, protože se v mnoha variacích objevoval po celém světě. Mnozí za první zmínku salátu u nás považují kuchařku známé Magdaleny Dobromily Rettigové, ve které míchala brambory s dalšími zbytky z kuchyně. Bramborový salát k nám každopádně později přišel jako součást rakousko-uherské kuchyně a na vánoční stůl se pak dostal s dalším známým jménem, Marií Sandtnerovou, která recept na salát jako přílohu k rybě vložila do své kuchařky z roku 1924.

Zatímco dnes vedeme spory o detaily jako salám či hrášek, sto let staré receptury by si asi dnes dopřál jen málokdo. Právě Dobromila Rettigová míchala s brambory víceméně jakékoliv zbytky z kuchyně či talířů, a o majolce bychom si samozřejmě mohli nechat jen zdát. Salát byl zpočátku spíše jídlem pro všechny, včetně těch, kteří měli hluboko do kapsy. Luxusnější varianta s majonézou se k nám v minulém století dostala pravděpodobně až z východu, protože byla velmi oblíbená již v carském Rusku.

Vyzkoušejte salát podle normy ČSN, s níž můžete „vykouzlit“ bramborový salát známý především z dob minulých. Na 500 g oloupaných brambor je třeba 100 g sterilovaných okurek, 85 g cibule, 60 g polotučné hořčice, 20 g octa, 10 g cukru, 20 g soli, 1 g mletého pepře, 150 g majonézy a 40 g nálevu z okurek.

Jediný recept neexistuje

Bramborový salát je sice pevně spojen hlavně se štědrovečerní večeří, ovšem Češi si ho dopřávají rádi i během roku – třeba ke smaženému řízku nebo rybě – a je nedílnou součástí tradičních chlebíčků. A jaká že je ta správná receptura? Jediné, na čem se shodnou všichni milovníci salátu, budou zřejmě brambory, okurky a majonéza. Další přísady už bývají předmětem vášnivých rodinných sporů. Ze zeleniny se v něm objevuje mrkev, hrášek, cibule i celer, řada lidí přidává ke zjemnění jablko a nevynechá ani vejce. A zatímco někdo nedá dopustit na hořčici, jiný ji vynechává úplně. Největší hádky pak vyvolává asi přítomnost salámu – i proto, že původní bramborový salát byl postním jídlem.

Vídeňský bramborový salát

750 g brambor, 200 ml hovězího vývaru, jedna jemně nasekaná cibule, dvě vejce, 5 lžic slunečnicového oleje, 2 lžíce jablečného octa, sůl a pepř a čerstvá pažitka

Brambory uvaříme ve slupce a nakrájíme na plátky, poté je postupně zalijeme horkým vývarem. V misce smícháme cibuli, pažitku, ocet, olej a hořčici a dochutíme solí a pepřem, promícháme a můžeme podávat.

Japonský bramborový salát

3-4 větší brambory, salátová okurka, dva silnější plátky šunky, majonéza, rýžový ocet, pepř a sůl

Okurku nakrájíme na tenká kolečka, prosolíme a necháme odležet, aby pustila vodu. Brambory uvaříme ve slupce, horké rozmačkáme a přidáme rýžový ocet. Vejce si uvaříme natvrdo a nakrájíme na nudličky stejně jako šunku. Okurku propláchneme a vše smícháme dohromady, poté přidáme majonézu a případně dochutíme.

Odlehčete si

Možná každý rok přemýšlíte o tom, jak si vánoční hodování trochu odlehčit. Pravdou je, že pokud jíte vyváženě celý rok, nemůže vás pár kousků cukroví a řízek se salátem výrazněji „vyhodit“ ze zajetých kolejí. Jestli ale chcete vyzkoušet lehčí variantu salátu, nahraďte část majonézy bílým jogurtem, který ho výborně odlehčí, a i když to s množstvím přeženete, nebude vám tak těžko.

„Pokud volíme odlehčenou variantu salátu s jogurtem, přidáváme ho až jako poslední. Jogurt totiž obsahuje živé mikroorganismy, které v kombinaci se zdroji sacharidů v salátu podporují a urychlují kvašení,“ doporučuje Jaroslav Sklenský, specialista na ovoce a zeleninu z online supermarketu Košík.cz.

Pozor byste si měli dát i na skladování salátu a celkovou manipulaci, tak, abyste si svátky neproložili zažívacími obtížemi. Pravidlo číslo jedna je zásadní – salát vždy patří do lednice. Nenechávejte ho na stole během celého vánočního večera a už vůbec ne přes noc. Vyhněte se také oblíbenému ochutnávání přímo z mísy, přes lžíci se totiž rychle přenášejí škodlivé mikroorganismy. A pokud vám salát zbude, pamatujte, že byste ho i za dodržení hygienických podmínek neměli jíst déle než tři dny.