90 procent týraných seniorů jsou ženy

Pomoc týraným seniorům často naráží na nezájem okolí i institucí * Má Česká republika dostatek nástrojů na jejich ochranu? * Jak rozpoznat, kdy jde opravdu o násilí nebo týrání?

Na odborném semináři pořádaném o.s. ŽIVOT 90 u příležitosti Světového dne připomenutí násilí na seniorech, který se uskutečnil dnes v Praze zazněla celá řada velmi dramatických příběhů, představily se služby, které pomáhají a hovořilo se o nedostatečné pozornosti, která se této problematice věnuje.
 
Důležitá je změna myšlení ve společnosti
 
Nejednou zde zaznělo, že o problematice násilí se víc píše než koná. Přitom výzkumy nejsou vůbec lichotivé, podle nich má zkušenost s týráním více než pětina Čechů starších 60 let, přičemž 90 % z nich jsou ženy. „Vyznanou pomoc by v tomto směru mohl přinést Národní akční plán prevence domácího násilí. Především spolupráce jak se státními institucemi tak občanskými sdruženími a poskytovateli krizové pomoci a dalších služeb. V tomto směru připravujeme informační a osvětovou kampaň zaměřenou na mezigenerační vztahy, školení pro polici, soudce a další pracovníky, kteří se mohou s projevy násilí na seniorech setkávat. Aby se na ně mohli lidé obracet s důvěrou a dostalo se jim opravdové pomoci“, zdůraznil Mgr. Radan Šafařík, tajemník Výboru pro prevenci domácího násilí úřadu vlády ČR – oddělení rovnosti žen a mužů. Absenci větší osvěty pokud jde o domácí násilí a týrání seniorů pociťují jak pracovníci sociálních služeb, tak domovů pro seniory, kde tito lidé často najdou poslední útočiště, stejně jako pracovníci sdružení věnujících se seniorům. V jejich práci jim může pomoci i evropská Charta práv a povinností starších osob vyžadujících dlouhodobou péčia pomoc. Projekt, do kterého se zapojila řada evropských zemí, v České republice to bylo o.s. ŽIVOT 90, představila na semináři Mgr. Klára Cozlová, projektová koordinátorka.
 
Jakýpak tyran, vždyť je to moje dítě!
 
Tato jednoduchá věta, lze do ní dosadit partner, bratr, sestra, charakterizuje velmi častý přístup seniorů k domácímu násilí a jeho radikálnímu řešení. „Někdy pomůže prostý rozhovor, nebo několik rad jak postupovat, jindy musíme doporučit, aby se senior obrátil přímo na polici nebo na intervenční centrum. Často se nám ale stává, že senior pociťuje vzniklou situaci jako vlastní selhání a nedokáže nebo nechce ji řešit radikálně, uvedla Mgr. Jana Kosařová, vedoucí krizové pomoci a poradenství o.s. ŽIVOT 90, které provozuje jedinou bezplatnou nonstop telefonní krizovou linku pro seniory. „Senior telefon (800 157 157) jen v loňském roce přijal na 1232 volání. Z nichž 301 hovorů bylo s tématikou týrání (178 se přímo týkalo násilí na seniorech) a 212 hovorů se suicidální tématikou“, upozornila Jana Kosařová. Podobnou zkušenost má i Intervenční centrum Praha. Podle slov její vedoucí PhDr. Marie Šusterové právě u seniorů hraje pocit osobního selhání jako rodiče silnou roli. Na řadě příkladů uvedla, jak dokáží znovu a znovu matky odpouštět svým synům nebo dcerám tyranům, porušovat soudem přikázané vykázání jejich potomků a opakovaně se stávat cílem domácího násilí. 
 
I s násilníky je třeba hovořit
 
Zcela jiný, a velmi zajímavý, přístup prezentovalo na semináři SOS centrum krizové pomoci Diakonie. Tam pracují od roku 2009 na projektu Programu pro pachatele domácího násilí, násilné osoby a osoby, které mají problémy se zvládáním své agrese ve vztazích. Zaměřují se tak na osoby takříkajíc „z druhého břehu“ zkoumané problematiky. Protože jestli chceme aby domácí násilí na seniorech bylo potlačeno, je třeba pracovat i s lidmi, které lze označit jako pachatele této činnosti. Mgr. Alexandra Lammelová, vedoucí SOS centra představila, krok za krokem projekt, který počítá s ročním cyklem setkání a skupinových pohovorů. Je zajímavé, že mezi těmi, kteří si dokáží přiznat, že nezvládají agresivitu a mají násilnické sklony, převažují muži. Ženy, které používají rafinovanější metody ve vztahů k mužům, svoje jednání málo kdy označí za agresivní nebo dokonce násilné.
 
Chybí větší informovanost a zájem věci řešit
 
Na tom se shodlo prakticky všech 70 účastníků semináře. Napříč republikou se stále setkávají s nezájmem, neochotou problémy řešit, komplikovanými úředními postupy i když jsou města nebo městské části, kde je znát skutečný zájem něco s problémem domácího násilí na seniorech dělat. Zjišťování a pomoc obětem domácího násilí jsou velmi komplikované. Tady musí sehrát nezastupitelnou roli média, především ta veřejnoprávní, která vedle informací o otřesných případech násilí by měla plnit i roli informační a osvětovou.
 
„Vyrovnat se s tím, že blízké osoby jako děti,vnuci nebo pečovatelé jsou pachateli trestného činu, je psychicky náročné. Existují překážky znemožňující se k obětem přiblížit a poskytnout jim tak náležitou podporu a pomoc. Tendence obětí je svůj problém tajit. Převládá strach z potrestání, stud, pocity bezradnosti či izolace. To vše jsou důvody k mlčenlivosti, zatajování příznaků a následků ubližování. To všechno jsou překážky, které musíme dokázat prolomit a nabídnout řešení“, zdůraznil Robert Pitrák, vedoucí sekce krizové pomoci ŽIVOT 90 a organizátor semináře.